Z historie

 

 
Církev československá husitská
 
Vznik

CČS vznikla v roce 1920 oddělením od církve Římskokatolické. Na jejím počátku stálo hnutí modernistických katolických kněží usilujících  o reformy, které by přiblížily církev současnému člověku. Návrh těchto reforem byl však tehdejším papežem Benediktem XV. zamítnut jako nediskutovatelný (indiscutabile). Mezi návrhy mimo jiné patřilo: sloužení mše v českém jazyce,  svoboda svědomí-např zpověď jako možnost nikoliv jako příkaz či povinnost, revize vztahu církve k české reformaci (M.J.Hus, J.A.Komenský…) zdobrovolnění kněžského celibátu(byl zaveden až ve středověku), nelpění na nevědeckých názorech, zapojení laiků do správy církve…atd. Některé z těchto požadavků ŘK církev po 50 letech nakonec sama realizovala.

Mnozí  kněží z reformního hnutí  se papežským odmítnutím   nedali odradit a provedli reformy cestou činu(via facti) a na vánoce 1919 sloužili mši v českém jazyce. Posíleni obrovským ohlasem pak v lednu 1920 založili novou, na Římu nezávislou  církev Československou.

 

 Charakteristika

CČSH si uchovala mnohé prvky z katolictví (liturgie, 7 svátostí) Snažila se však od počátku navazovat na odkaz české reformace (husitství, Jednota bratrská). Můžeme o ní říci, že je to církve středu, která se snaží o propojení tradic katolických i reformačních. Ve světě má obdobu např. v církvi anglikánské. V roce  1948 otevřela jako jedna z prvních na světě kněžskou službu i ženám.

Symbolem církve je kalich s křížem, jež zpřítomňuje prostor církve propojující v sobě katolickou a protestantskou tradici víry. Oblekem duchovního je černý talár s červeným kalichem a bílá štola. Dnes tvoří církev 340 farností – náboženských obcí, ty jsou sdruženy do vikariátů (my jsme Brno-město), vikariáty do diecézí (my jsme brněnská, další je olomoucká, královéhradecká, plzeňská, pražská a slovenská). Každá diecéze má v čele biskupa (náš brněnský biskup je Mgr. Juraj Jordán Dovala), hlavou celé církve československé husitské je patriarcha – nyní ThDr. Tomáš Butta). V ČR je v počtu věřících třetí největší.

 

Chrám Spasitele – Historie

Náboženský život CČS v Židenicích a okolí začal v únoru 1921. Prvních několik bohoslužeb se zde konalo pod širým nebem, na náměstích či ulicích a v parku. Dvě pak již ve škole, ale ta pro zvětšující se počet věřících nestačila, a tak  k bohoslužebným účelům bylo pronajato na nedělní dopoledne kino „Slavia“ (pozdější „Sport“) na Rokycanově ulici.

Bohoslužby se konaly jen občas, neboť Židenice patřily do brněnské náboženské obce, která měla pouze 4 faráře. Příchodem Karla Pavlíka v roce 1923 (dosud faráře ve Zborovicích), se situace poněkud zlepšila, neboť on svou pastorační činnost zaměřil především na Židenice a okolí.

Církevní činnost v Židenicích řídil sbor důvěrníků, který spolu s duchovním K. Pavlíkem, tak jak rostl počet členů církve, začal usilovat o osamostatnění od brněnské farnosti.

24.března 1927 schvaluje Ministerstvo školství a národní osvěty  samostatnou náboženskou obec CČS Židenice s obvodem Židenice, Černovice, Juliánov. Hned po tomto schválení uvažuje nově zvolená rada starších (RS) o stavbě bohoslužebné místnosti.

V červenci 1929 se usnáší RS, na návrh předsedy br. Josefa Bojanovského, koupit pozemek na nově se tvořícím židenickém Karáskově náměstí pro stavbu budoucího chrámu. Koupě pozemku je však provázena mnoha peripetiemi a uskuteční se až v prosinci 1932. Cena pozemku byla tehdy 65Kč a15Kč investičního příspěvku za metr čtvereční.

Ze tří návrhů na realizaci Chrámu Spasitele architektů Prof. Ing. arch. Špánka, Ing. arch. Kučery a Ing. arch. Zavřela, byl vybrán projekt Ing. arch. Kučery, jako nejvýhodnější, nejúspornější a přitom nejvzhlednější.

Základní kámen k Chrámu Spasitele byl položen 2.června 1935, za účasti  moravského biskupa br. ThDr. Rostislava Stejskala. Tisícihlavý průvod s alegorickým vozem a krojovanou skupinou šel od sokolovny z Nových Černovic na Karáskovo náměstí, kde před staveništěm, po slavnostních projevech zástupců jednotlivých institucí a poklepu na základní kámen, se uskutečnila slavnostní bohoslužba.

30.října 1935,  po předchozím nabídkovém řízení, je zahájena stavba chrámu družstvem „Stavební závod Židenice“, Rokycanova ul.“, jehož předsedou byl Václav Vrána. Řemeslné práce a vnitřní zařízení byly zadány, rovněž nabídkovým řízením.

7.června 1936, tedy necelý rok po položení základního kamene, před dosud neotevřeným chrámem, se uskutečňuje slavnostní zasvěcení tří zvonů, Jednalo se o zvon o váze 500 kg s názvem „Spasitel“ s obrazem kalicha a nápisem, zvon o váze 280 kg  s názvem „Jan Františka“  s obrazem Mistra Jana Husa  a zvon o váza 190 kg s názvem „Jan Amos Komenský“, s obrazem J.A.Komenského.

 

Bohužel, 13.dubna 1942 byly dva větší zvony „Spasitel“ a „Jan Františka“  nacisty zkonfiskovány pro válečné účely. V roce 1956 začal sběr kovu na nové dva zvony, které měly zkonfiskované nahradit. Díky iniciativě faráře Adolfa Mádra a sbírce peněz mezi věřícími, mohly být zhotoveny dva nové zvony s  názvy „Spasitel“ a „Mistr Jan Hus“ a koncem roku 1958 (včetně ovládacího zařízení) instalovány do věže chrámu.

5.červenec 1936, na svátek moravských věrozvěstů Konstantina-Cyrila a Metoděje a den před svátkem Mistra Jana Husa, je dnem otevření a slavnostního zasvěcení Chrám Spasitele bohoslužebným účelům, které vykonali  patriarcha Církve československé ThDr. br. Gustav Adolf Procházka a moravský biskup ThDr. br. Rostislav Stejskal za asistence mnoha duchovních a za účasti několika tisíců věřících z mnoha částí republiky (především z Moravy), státních a církevních reprezentantů, jakož i politických stran. K této příležitosti byl vydán pamětní odznak.

Zasvěcení chrámu předcházel tisícihlavý slavnostní průvod, který šel doŽidenic na Karáskovo náměstí  ze středu města – od divadla „Na Hradbách“ (dnešní Mahenovo divadlo) – za doprovodu několika hudeb.  Za hlaholu 3 zvonů z věže Chrámu Spasitele byl chrám otevřen a zasvěcen. Protože   při zahajovací bohoslužbě, kterou sloužil patriarcha ThDr. G.A. Procházka za asistence mnoha kněží,  nestačil chrám pojmout všechny účastníky, byly současně slouženy také bohoslužby moravským biskupem ThDr. R. Stejskalem, za asistence ostatního duchovenstva a doprovodu hudby, na Karáskově náměstí před chrámem. Bratr patriarcha požehnal zároveň třem manželským dvojicím a posloužil křtem několika novorozeňatům.

Celkové finanční náklady na stavbu činily 588.877 Kč. Tato částka byla z darů a sbírek věřících splácena do roku 1943.

 

 Kolumbárium

Slovo pochází z latinského columbarium-holubník. V antickém Římě se jednalo o pohřební komoru, která měla ve stěnách výklenky, kam se ukládaly pohřební schránky s popelem zemřelých.Pojmenování vzniklo proto, že tyto výklenky připomínaly vzhledem holubník.

Kolumbária jsou součástí mnoha kostelů a modliteben CČSH. To souvisí s okolnostmi jejího vzniku. Jedním z reformních požadavků zakládajících kněží byl i vstřícný vztah církve k pohřbu žehem (v té době v ŘK církvi zakázaným). Zpopelnění zesnulých řešilo v počátcích církve také časté problémy s pohřbíváním „jinověrců“ na katolických hřbitovech. Kolumbária v nově budovaných chrámech se pak stala důstojným místem posledního spočinutí  věřících CČSH. Kolumbária jsou jakousi moderní formou chrámových krypt a hrobů obklopujících venkovské kostelíky.

Největší kolumbárium v České republice je v Husově sboru v Praze na Vinohradech. Kolumbárium v chrámu Spasitele bylo původně plánováno v jedné z lodí suterénních prostor. Nakonec bylo zřízeno místo postranní kaple vedle kněžiště, kde byl také přímý vstup z ulice Vymazalovy (nyní Zengrovy). Další kolumbárium vzniklo v předsálí chrámu, po té co byla chrámová loď pod galerií zkrácena o 4 m.

Obě kolumbária mají celkem 478 schránek.Tři čtvrtiny z nich jsou obsazeny. Místo v kolumbáriu není vázáno příslušenstvím k církvi.

 

 

Pravoslavná „zajímavost“

 

Karel Pavlík budovatel tohoto chrámu a první židenický farář a pravoslvaný biskup Gorazd vl. jménem Matěj Pavlík byli nejen příbuzní ze stejné vesnice (Hrubé Vrbky) ale též kolegové –faráři původně v ŘK církvi pak v CČS.

Protože do nové církve nepřešel žádný z biskupů, který by mohl udělovat kněžské svěcení, obrátila se církev na pravoslavnou církev v Srbsku (pravoslaví bylo v určitém směru CČS ideově blízké- sloužilo v rodném jazyce, kněží se směli ženit, ctilo Cyrilo -Metodějskou tradici) . Matěj Pavlík byl v roce 1921 v Bělehradě vysvěcen  na biskupa a stal se prvním Moravskoslezským biskupem CČS. CČS  nakonec pravoslavný směr ( v mnohém stejně dogmatický jako římskokatolický) v roce 1924 na svém sjezdu 90% většinou  odmítla. Matěj Pavlík a ostatní zastánci pravoslaví po krátkých peripetiích s ruskou a srbskou pravoslavnou  církví vytvořili českou pravoslavnou církev. Biskup Gorazd (Matěj Pavlík) byl v roce 1942 nacisty popraven  za poskytnutí úkrytu v pražském pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje parašutistům, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha.