Po skončení první části si pusťte druhou část zde: část 2 – https://youtu.be/dr3RvkxRg2o
Vzpomínková bohoslužba 1.11.2020
píseň 181
Doznání hříchů: S myšlenkami na své zesnulé si uvědomujeme i konečnost svého vlastního života. Proto buďme připraveni a bdělí, očisťme nyní své srdce od hříchu a v pokoře i upřímné lítosti odpovězme na tyto otázky
Přiznáváš, že jsi zhřešil vůči Bohu i bližním myšlení, slovy i skutky? Přiznáváš, že i ty neseš spoluvinu za bídu tohoto světa? Odpověď : Přiznávám
Lituješ upřímně všeho, čím jsi přestoupil Boží Přikázání a jsi rozhodnutý/á je již více neopakovat? Odpověď: Lituji a jsme rozhodnutý/á
Odpouštíš všem, kteří se proti tobě provinili? Odpověď: Odpouštím!
Slovo milosti: Hospodin odpouští tobě všechny nepravosti, uzdravuje všechny nemoci tvé a vysvobozuje od zahynutí život tvůj . Amen
Píseň 257 -2 sloky
1. čtení: Moudrost 3,1-3 1Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne.2V očích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich skonu se spatřovala záhuba,3v jejich odchodu od nás jejich zánik. Oni však jsou v pokoji.
Přímluvy od br. biskupa Juraje
Svatý Bože, skláníme se před činy našich předků a těch, kteří zápasili za čistotu křesťanské víry v lidském pokolení. Děkujeme za apoštoly, církevní otce, mučedníky, vyznavače, reformátory a svědky Kristova evangelia. Veď nás po jejich stezce odvahy, pravdy a lásky.
Milostivý Bože, prosíme tě za spásu celého našeho světa, za všechny lidi, všechny národy, za lidi živé i zesnulé. Ať tvé milosrdenství pronikne do lidských srdcí a povznese nás všechny do tvé náruče.
Veliký Bože, prosíme tě za všechny lidi nakažené koronavirem nebo jinou těžkou nemocí, aby došli uzdravení. Dnes pak zvláště prosíme za Františka Hermana .Prosíme tě, zastav šíření tohoto viru, ať nemusejí umírat další lidé. Buď vůle tvá. Amen
2. čtení: 1K 15,50-58 50Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.51Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,52naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.53Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.54A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!55Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘56Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.57Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!58A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.
Evangelium: J 5,24-27 24Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.25Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.26Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.27A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Promluva K čemu vzpomínky?
Dnešní bohoslužba se v tradici naší církve nazývá vzpomínková. Možná, že to není úplně nejlepší název, neboť vzpomínat můžeme samozřejmě na cokoliv. Ale i těm méně zasvěceným je asi jasné, že v tento čas vzpomínáme v prvé řadě na ty, kteří již tento pozemský svět opustili, zemřeli.
Takové vzpomínání v sobě nese mnoho rozporuplných pocitů. Většinou jsou to pocity jako smutek, stesk, nostalgie, a pro mnohé třeba i intenzivnější pocit opuštěnosti a samoty. Někdo, kdo tvořil součást našeho života už tu není!..
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, náš život od začátku až do konce utváří, ovlivňují ..naplňují lidé kolem nás. V prvé řadě ty nejbližší, ale nejen oni. Každý člověk, který prošel naším životem, v něm zanechal svoji stopu .Proto, ať už ztratíme kohokoliv, můžeme mít pocit, jako bychom ztráceli i kousek sami sebe. Proto ten smutek a stesk.
Možná by nějaký šílenec mohl namítnout:“ A nebylo by pak lepší, kdybychom na ty zesnulé zapomněli? To by přece člověka oprostilo od jeho stesku a zármutku.“
Možná, že by to šlo, ale s každou ztracenou vzpomínkou bychom ztratili i kus vlastní osobnosti, až by z nás nakonec nezbylo nic.
Člověk, který byl stvořen k Božímu obrazu, má spoustu jedinečných schopností a jednou z nich je i schopnost podržet si v mysli vzpomínky na ty, kteří zde již nejsou.
Vzpomínky jsou důležitou součástí našich životů a jsou Božím darem. Ale i tento Boží dar je potřeba umět správně využít. Když nás vzpomínky na mrtvé zavedou do naší minulosti, pak by to nemělo být proto, abychom v ní zůstávali, seděli a litovali toho, co bylo a už není.
Všechno, co jsme s lidmi, na které vzpomínáme prožili, mělo nějaký smysl. A ten díky vzpomínkám můžeme hledat, uvědomovat si jej a jako věřící máme i úžasnou možnost ve vlastním pokání a v modlitbách za zesnulé napravovat to špatné a rozmnožovat to dobré, které jsme v oněch vzpomínkách nalezli.
To souvisí s další skutečností, které naše vzpomínání na mrtvé provází: Uvědomění si naší vlastní smrtelnosti. Tím nemyslím, že bychom se měli každý den zabývat myšlenkami na vlastní smrt. To by nebylo zdravé ani přirozené. Ale stejně tak by nebylo zdravé a přirozené si realitu vlastní smrti nikdy nepřipustit. Častokrát jsem při rozhovorech s lidmi narazila na takřka neproniknutelnou bariéru téma smrti. Většina lidí má za to, že povídání o smrti je příliš smutné a zbavuje nás radosti ze života.
Ale ve skutečnosti je to vlastně úplně naopak.
Anselm Grün ve své knize Smrt v životě člověka říká:
„ Výrazným duchovním impulsem může být zamyšlení: Co bych dělal, kdybych měl žít třeba již jen rok, měsíc, týden? Lidé se většinou shodují v tom, že by žili svůj život uvědoměleji, odpovědněji, intenzivněji.
Mít před očima vlastní smrt, znamená žít lidsky. Mám-li před očima vlastní smrt, už se tolik nezbývám míněním druhých lidí o mě, smrt upravuje měřítka pro náš život. Ukazuje mi z čeho se dát žít: Zanechat za sebou , podobně jako Kristus stopy lásky…
Myšlenka na smrt nás nutí zamyslet se nad tím, o co nám opravdu jde, abychom žili svůj jedinečný obraz, který si o nás vytvořil Bůh.“
A tak moji milí, když dnes vzpomínáme na naše zesnulé, zkusme to udělat trochu jinak, než je běžné. Místo ponoření se do smutku a lítosti s radostí a vděčností děkujme Bohu za všechno co nám skrze ně dal a co s každým novým dnem, do kterého se probudíme můžeme rozmnožovat a předávat dál!
Děkovná modlitba za zesnulé V krátké tiché chvíli můžete přidat k modlitbě jména těch, za které děkujete a na které vzpomínáte
Pane a Bože děkujeme ti v této chvíli za všechny naše blízké a drahé, které jsi již z tohoto světa odvolal:
– Děkujeme za své rodiče, za jejich lásku, výchovu,, za to že jsme od nich přijímali chléb i duchovní a mravní odkazy našich předků……………..
– Děkujeme za své životní partnery s nimiž jsme v dobrém i zlém prožili mnohá společná léta………….
– Děkujeme za své sourozence, s nimž jsme vyrůstali, jejichž vzájemnou láskou byl obohacen náš další život…
-Děkujeme i za své děti, které jsme ti již odevzdali po tvé vůli, která nám nebyla vždy jasná. Děkujeme za ten čas, který s námi mohly pobýt a obšťastnit náš život…
– Děkujeme za všechny učitele, kteří nás vedli ke vzdělání a za ty, kteří nás vedli k víře a k duchovnímu životu….
– Děkujeme za naše přátele a příbuzné, kteří tvořili pevnou součást našeho života…
-Děkujeme za sestry a bratry, kteří s nám tvořili společenství kolem tvého slova a stolu a za všechny svědky víry, kteří nám byli příkladem….
-Děkujeme za naše spolužáky, spolupracovníky, sousedy a známé, kteří vstoupili do našich životů a zanechali v nich svoji nesmazatelnou stopu ….
Myslíme na ně s láskou a poroučíme je tvému milosrdenství v pevné důvěře, že to, co bylo v jejich životě dobré a krásné, ty pozdvihneš ke své oslavě.
Prosíme : Odpočinutí věčné dej jim Pane, – a světlo věčné ať jim svítí. – Ať odpočinou v pokoji. Amen
Spojeni se všemi kteří, chválí Boha v církvi pozemské i nebeské, modleme se, tak jak nás tomu naučil náš Pán a spasitel Ježíš Kristus:
Otče náš…
Píseň 275 -2 sloky
Závěrečné čtení a modlitba
Job 3,9-15Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?10Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.11On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.12Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.13A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.14Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.15Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.
Svatý Bože, děkujeme, že jsi nás dne nasytil svým Slovem, jež je naší nadějí, útěchou i povzbuzením. Zůstávej s nám, chraň naše vcházení i vycházení, buď s těmi, kteří se utápí ve smutku a beznaději, posiluj naši lásku a víru , ať na své cestě do tvého království nezbloudíme. O to prosíme skrze Krista našeho Pána . Amen
Píseň 201 3 sloky