Celou bohoslužbu najdete na https://youtu.be/9GAEGJN_28o.
1. neděle po velikonocích Quasimodogeniti
Zamyšlení:
Při přemýšlení nad texty dnešní neděle jsem se zarazila doslova na začátku. A to u jejího latinského názvu quasimodgeniti. Tento název velmi úzce souvisí s druhým názvem Neděle v bílém nebo Bílá neděle.
My většinou známe spíše Bílou sobotu- jejíž název pochází od bílého šatu novokřtěnců-těch, kteří byli v tento den křtěni. Toto bílé roucho pak nosili celý týden až do další neděle, kdy si jej oblékli naposledy. Těmto novokřtěncům pak byla také v tento den určena výzva z (1. Petr 2,1–3, která začíná slovy: „quasi modo geniti“ – jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘!
Quasi modo genit zní poněkud strašidelně. Skoro jako nějaké zaříkadlo. Kdybych se vás nyní zeptala na vaše asociace, tak by si asi většina vzpomněla na zvoníka do Matky Boží Quasimoda. Jeho jméno ovšem i s tímto názvem souvisí.
Nejsem latiník, ale po konzultaci s odborníkem jsem si ujasnila, že tento text by se dal přeložit různými způsoby: nejen oním jako nově narozený, ale i narozený jiným způsobem, nebo jinak narozený- což je případ ubohého Qusimoda, ale možná by se to dalo také přeložit jako: narozený k novému způsobu života.
Máme za sebou postní dobu a Velikonoce, které jsme prožili novým a vskutku velmi jedinečným způsobem. Ani ti nejstarší z nás nezažili to, aby lidé celého světa prožili velikonoce doslova za zavřenými dveřmi. Jaký to byl zážitek? Uvědomili jsme si při tom něco, co bychom si jinak neuvědomili? Oslovilo nás něco , co by nás jindy neoslovilo?
Jako farářka slavím Velikonoce už 30 let a jako věřící ještě déle. Ale letos jsem si uvědomila hloubku a dosah za ta léta tolikrát opakovaných slov. Třeba ono sobotní Světlo Kristovo, které ozařuje každou temnotu. Nebo Marie u hrobu, která přes své slzy smutku a zoufalství spatřuje vzkříšeného Krista. Nebo dnešní texty, které najednou nezní jako text z hlubin minulosti ale jako aktuální slovo: znovu zrození k živé naději, projití zármutkem rozmanitých zkoušek, …
A dnešní evangelium, tak to je úplná bomba: sedět ve strachu za zavřenými dveřmi (říká vám to něco?) A zažít, aby tam pak zámek nezámek, karanténa nekaranténa vstoupil živý Kristus. A nejenže vstoupil, ale i přinesl tu nejcennější medicínu na lidský strach a zoufalství. Lék, který nenabízí žádná lékárna, lék, který vám nezaplatí žádná vláda, a nevybádá ani ten sebelepší vědec. Ježíš přichází a přináší ….svůj POKOJ.
Šalom, nebo šalom alejchem tak nějak to asi znělo.
Samo o sobě ono hebrejské slovo Šalom překládané slovem pokoj neznamená jenom mír a klid – nepřítomnost chaosu a války.
Základní význam kořene tohoto slova je plnost, celistvost . Mohli bychom to přeložit jako plnost všeho dobra, Vrchovatá míra všeho, co je pro můj život podstatné a důležité.
Co bylo pro učedníky za zamčenými dveřmi vrcholně důležité? Po čem nejvíce toužili?
Vrátit jejich životům smysl, plnost a naději, které po Ježíšově smrti totálně ztratili.
A tu přichází živý Ježíš a v jednom jediném slově tuto jejich touhu naplňuje. S Petrem můžeme říci, že jim předává živou naději. A učedníci mohou přesně jako nově narozené děti- quasimodogeniti-začít žít nový život.
|Tento šalom, se vším, co k tomu patří, přináší Ježíš za naše zavřené dveře i dnes každému z nás !
V posledních dnech vnímám všeobecnou touhu a přání, aby se už všechno vrátilo zase zpátky k normálnímu životu.
Učedníci si po Velkém pátku určitě přáli to stejné. Ale ta jejich karanténa za zavřenými dveřmi, byla jakousi dobou přerodu. Bůh vyslyšel jejich prosby, které k němu ve své beznaději volali. Ale nevrátil jim starý způsob života. Ne ! Byli zrozeni k novému způsobu života.
Proto si myslím, že ani my bychom neměli chtít, vracet se někam zpátky, ale naopak bychom měli být odhodláni (nebo připraveni) k tomu jít dál, dopředu. Samozřejmě do škol, do práce a do kostelů -je potřeba se vrátit. Ale ne k těm starým normám.
Máme jedinečnou možnost,přijmout tuto dobu, jako dobu zrození k novému způsobu života. Života s jinými prioritami s jiným pohledem na svět, na to co je důležité, o co usilovat a čeho si vážit.
Asi to nebude vždycky jednoduché, pěkné a příjemné.
Život Ježíšových učedníků nebyl žádný klídek a tabáček, ale byl to život plný a celistvý. A k takovému životu jsme voláni i my! Nemusíme se ho bát.
Vždyť sám Ježíš nám vzkazuje:
„Pokoj vám zanechávám, svůj Šalom vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Proto Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! „ (Jan 14,27)
Texty písní
Toto je den
Toto je den, toto je den, který Pán nám dal, který Pán nám dal.
Radujme se, veselme se, pějme písně chval, pějme písně chval.
Toto je den, který Pán nám dal, radujme se, pějme píseň chval.
Toto je den, toto je den, který Pán nám dal, který Pán nám dal.
Šly z rána ke hrobu
1. Šly zrána ke hrobu Marie Magdaléna a matka Jakuba a ještě jedna žena sobě pro útěchu, mrtvému na památku, šly zrána ke hrobu dva dny po Velkém pátku.
2. Šly zrána ke hrobu, sotva se rozednělo, oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tělo, balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není.
3. Šly zrána ke hrobu a hrob byl otevřený, tak dovnitř vstoupily zmíněné již tři ženy. Kampak se poděl ten, za nějž šly držet smutek? Chtěly mu prokázat poslední dobrý skutek.
4. A když si říkaly, že to snad není k víře, bázeň na ně padla, jak kdysi na pastýře. Dva muži stáli tu, šat sněhobílý měli a světlo svítilo, až oči přecházely.
5. Tu ženy poklekly, sklonily tváře k zemi a muži řekli jim: Zbytečně mezi těmi, co v prach se navrací, hledáte Pána svého. Hroby jsou pro mrtvé, ale ne pro živého.
6. Vzpomeňte, co slíbil váš Mistr, Ježíš živý, a znovu čekejte veliké Boží divy. K čemu jsou balzámy, hroby a mauzolea, když je teď před vámi svátek vzkříšení těla?
Ježíš žije
1. Ježíš žije, aleluja. 4x Ref: Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja.
2. On je láska, aleluja.
3. On je pokoj, aleluja.
4. On je radost, aleluja.
5. On je s námi, aleluja
Šalom chaverim
Shalom, chaverim!
Shalom, chaverot!
Shalom, shalom!
Lehitraot,
lehitraot,
shalom, shalom.