Boží hod velikonoční- Vzkříšení Páně
Sotva procitnu, jsme s tebou. Svou dlaň položil jsi na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy. Aleluja ! Žalm 1139,18.5-6
Modlitba: Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen
Sk 10, 34-43/ Ko 3, 1-4/ J 20, 1-18
Zamyšlení emeritního biskupa Petra Šandery – Tajemný ZAHRADNÍK…
Sestry, bratři, přátelé, dobré velikonoční ráno. Teď bych vás měl šetrně připravit na to, že budu blekotat a koktat. Ne, lekejte se. Nic se mi nestalo. (Aspoň zatím 🙂 Ale to dělá to téma. Vzkříšení. Dokud budeme na tomto světě, nebudeme schopni vysvětlit, co to je Vzkříšení. A když se o to budeme pokoušet (jako že se tomu nemůžeme vyhnout – o Velikonocích určitě ne), vždycky se do toho zamotáme a budeme blekotat a koktat.
Tak. Hrob našly ony věrné ženy prázdný. Po nich pak učedníci. Vysvětlení měli hned po ruce: Asi ho někdo odnesl. Co jiného?! Svým způsobem měli pravdu. Kdyby tak tušili kdo a kam! Tady ty počáteční rozpaky a zmatky prvního velikonočního dne miluju. To dává evangeliu punc věrohodnosti – a je to blízké nám všem!
Ale záhy se věci dají do pohybu. Rozhodně to nebude klidný a sváteční den.
Tak postupně vycházelo najevo: Pán není mrtvý. Byl, ale není. –
Už to nikdy nebude, jak to bývalo. Ale bude to jiné – lepší.
Pán není mrtvý a volá je, chce se s nimi setkat.
Pán není mrtvý (a už nikdy neumře). Co to znamená a co jaké to má důsledky, jim docházelo postupně. Také my tím procházíme a budeme muset zase. Pořád nám to dochází a zároveň ne a ne dojít. Je to náročné a hezké zároveň.
Ještě se zastavme u té Máří Magdalény, „apoštolky apoštolů“. Ona se podle Jana setkala jako první se Vzkříšeným. Evangelní příběhy o setkání se Vzkříšeným mají přes všechnu osobitost určité společné rysy. I zde. Abychom pochopili, že Vzkříšený se také s námi setkává. A má to podobné základní rysy. Setkání to je zvláštní zkušenost (M. Buber Ich und Du) – na rovině osobních vztahů (mezi já-Ty). Nemusíme vidět a přece můžeme zažít setkání se Vzkříšeným. Sami si ho uvědomíme teprve ex post. Každé setkání představuje tajemství – zázrak. Ale setkání se vzkříšeným „tuplovaně“. Tak ta Maří Mandaléna nepoznala Ježíše, dokud ji nezavolal jménem. – Jen on má tu moc říct naše jméno tak, že ho poznáme. Jméno není totiž jen slovo. To jsme my. Celá naše historie. Celé naše hledání – sebe hledání. Jen on dokáže vyslovit naše jméno tak, že se něco v nás stane… jsme to opravdu my. Ale pak už se nezajímáme o sebe. Najednou před námi vyvstane On.
A ještě to „noli me tangere“ to se překládá „nedotýkej se mne“ – dosl. „nezadržuj mě“ nebo „nedrž mě“. Nejde vůbec o dotýkání se, ale o držení. Vzkříšeného nelze pevně držet. Každé setkání se Vzkříšeným se děje takříkajíc v pohybu… mezi Bohem a námi, mezi nebem a zemí… Nezadržuj mne. Nechtěj si mě zastavit pro sebe. Žádná fotografie, žádná představa, žádné slovo, nic, čím by sis mě zafixovala. Té skutečnosti SETKÁNÍ se oddej, otevři se jí… a o víc se nestarej. Nechtěj si Vzkříšeného přivázat k sobě! Žij s ním. On přichází a odchází. Pořád je v pohybu – a v tom všem je pořád s tebou. Neboj se, o něj už nikdy nepřijdeš! Teď už o něj nikdy nepřijdeš. Z jeho strany je to jisté. On se tě nevzdá. Tak to by bylo… 🙂 Já vám to říkal…
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, byl obětován. Proto slavme Velikonoce s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. Aleluja. (1. Korintským 5,7-8)