Bílé vánoce
Jedna z nejznámějších vánočních písní je „Já sním o Vánocích bílých“.
A my o nich sníme už hodně dlouho.
Ani letos nám to nevyšlo (i když v jiných částech světa mají zase sněhu až přespříliš).
V Bibli o sněhu není mnoho zmínek. V krajině jejího vzniku je to, tak jako dnes už u i nás, velká vzácnost.
Možná právě proto sníh v Bibli vyjadřuje tu největší a nejčistější bělost.
Bůh či andělé jsou oděni v rouchu bělejším, než sníh (Dan 7,9 Mt, 27,3). Nejznámějším textem, zmiňujícím sníh je slovo proroka Izaiáše:Pojďte, projednejme to spolu , praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Iz 1,18)
Bílá barva nepřekryje černou. Maximálně z ní udělaá šedou. Ale sníh tuto vlastnost má. Svojí bělostí překryje i tu největší špínu.
Jedna básnířka nazvala sníh „Úsměvem Božím“. Sníh zakrývá špínu tohoto světa, naplňuje ji tichem a pokojem a proměňuje ji v úžasnou pohádkovou krajinu. Kdo má oči k vidění, může v každé sněhové vločce vidět krásu Božího úsměvu.
Boží úsměv – znamení Boží lásky jsou ale všude kolem nás po celý rok, jen my jsme k nim slepí. Často nejenže nedokážeme, ale ani je nechceme vnímat a rozkrývat jako znamení a vzkazy pro náš život..
Tím nejkrásnějším úsměvem, se kterým se Bůh obrátil k tomuto světu, je jeho zrození v Ježíši Kristu. Tak jako sníh zakrývá špínu našich ulic, tak Kristus vstupuje do tohoto světa, aby špinavou a zbídačelou krajinu našich srdcí překryl a proměnil v pohádkovou krajinu bělostným sněhem své lásky, svého pokoje a a odpuštění.
To je moji milí , to pravé a jediné kouzlo a tajemství pravých bílých Vánoc.
A zase je to jej a jen na nás, jestli tuto bělostnou proměňující Boží lásku odhrabeme, posypeme a rozpustíme v agresivní soli soli naší nevíry, našeho sobectví a neochoty k změně, nebo ji konečně pustíme do našeho srdce a života a necháme ji konat její pokojné a uzdravující dílo.
Je mnoho těch, kteří svoji touhu po bělostných Vánocích – touhu po Bohu velmi intenzivně cítí, ale mají za to, že dostat se k Bohu, je příliš těžké, příliš náročné, než aby to zvládli.
Ale to jediné těžké na tom je, překonat bariéru vlastní nevíry, nedůvěry a strachu z nepoznaného. Pak už na tom není nic složitého. Bohu nemusíme nic slibovat, nic dávat, nic obětovat.
Jeho příchod na svět v Ježíši je dar. Jeho láska a odpuštění je dar. Jeho oběť na kříži je dar.
A za dary se nic neplatí. Dar můžeme prostě jen přijmout.
Přijetí daru Boží lásky, je velmi jednoduché. Stačí s upřímností a touhou v srdci říci:
„ Pane, nezasloužím si, abys ke mne přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravená!|“ Anebo ještě prostěji: „Pane, přijď!“
A tak moji milí, přeji každému z vás, abyste letos skutečně prožili krásné bílé Vánoce, i když venku zrovna žádný sníh není.